Posezení s přáteli
Seděla obklopena téměř beztvarými postavami. Jejich obličeje byly jen zakulacené objekty potažené bledou kůží. Občas někdo vycenil zuby jako odpověď na nějakou rádoby vtipnou poznámku někoho. Nebo se jim zakřivila tvář do odporné grimasy na důkaz toho, že ji mají rádi. Zprvu ji bavilo ta stvoření pozorovat, ale jak čas ubíhal, víc a víc se jí hnusila. Tváře se daly do pohybu a začaly se slévat do jedné obrovské. Občas z ní vyšlehl narůžovělý slizký plamen a sežehl vše, co bylo v jeho blízkosti. Pot a sliny se míchaly v odporně páchnoucí směs, ze které se jí chtělo zvracet. Slizká těla se kolem ní zmítala a každou chvíli se o ní otřela. V neskutečném vedru se třásla zimou. Do očí se jí hnaly slzy a každá, která stékala, vypálila do tváře nesmazatelný cejch. Nehty zarývala do kůže, až se jí po prstech řinula krev. S kousky masa dostávala z těla opovržení nad sebou samotnou. Černé stíny bezduchých těl se kolem ní začaly hemžit a svá nažloutlá bělma upíraly na krvácející rány. Dlouhými kostnatými prsty ji láskyplně vískali ve vlasech a s každým dotekem jich hrst vytrhly. Nesrozumitelnými skřeky se ji snažili uchlácholit a oplzlé paže ji drtily na znamení soucitu. Každý kousek kůže, kterého se stvoření dotkla začala pomalu hnít. Z úst jí místo slov vylézaly stovky červů a zavrtávaly se do hnijící pokožky. Cítila, jak se skrz maso prokousávají postupně až ke kostem. Pokusila se vstát. Stvůry ji zachytily při pádu. Z posledních sil se jí je podařilo odehnat, vyčerpáním se složila na zem. Rozmazané obrysy se nad ní zmítaly a pomalu se ztrácely v temné nicotě, která ji postupně obklopovala ze všech stran až sladká prázdnota pohltila její mysl.