4.den
Definitivně jsme z postele vstaly kolem 11. Aničce ráno volal táta, že máme dojet do kanceláře, že jim tam pošlou z Čech prachy a nám tedy mají vrátit těch 300 euro. Ale v kanclu nám řekli, že nám peníze dají až po obědě, až se vrátí nějaká kolegyně. Takže jsme si skočily také na jídlo. Cestou zpět jsme nakoupily nějaké pohledy. V kanceláři nám ale peníze nedali, neboť transakce se jaksi nezdařila. Asi po hodině úmorného sezení nám Anči tatínek domluvil se svým známým zde v Římě řešení. Pošle mu na účet potřebné finance, onen pán nám je předá a my dojdeme doplatit do kanceláře zybtek. Cestou domů jsme ještě prošly pár obchodů. Anča a já jsme si koupily kabelky. Zamířily jsme k nějakým arabským trhovcům. Zkoušení oblečení v rozpálené dodávce bylo šílené. Ale i přes tyto těžké podmínky jsme si všechno něco koupily. Lenča triko a sukni, já sukni a Anča kalhoty. Po obědě jsme se setkaly s Renatem a konečně vyřešily ten finanční problém.
Chtěly jsme Aničce vyplnit její přání a kouknout na Fontanu di Trevi. Ovšem místo fontány jsme našly Španělské schody. Mnoho lidí, sem tam nějaký kůň a prodejci nějakých svítících hraček. Ačkoliv Lenka říkala, že nebude utrácet za blbosti, neodolala a jednu si koupila.Ale je pravda, že ji usmlouvala na 3 eura.
Večer jsme se opět vydaly do víru velkoměsta. Dnes jsme šly na druhou stranunež obvykle - pryč od Vatikánu. A také jsme našly jiné zmrzlináře. Sice byla zmrzlina dobrá, ale budeme stejně věrní těm našim.
Heslo dnešního dne [ušíta láto, présto]