5. den
Ráno jsme vstávaly kolem desáté a vyrazily jsme něco kolem dvanáctné.Dnes máme poslední den, který v Říme trávíme celý a máme tedy šanci ještě něco stihnout. První kroky vedly ke Španělským schodům. Tentorkát nám ale sloužily pouze jako vychozí bod. Aby bylo Anče učiněno za dost, vydaly jsme se k Fontáně di Trevi, ovšem s tím rozdílem, že dnes jsme je opravdu našly. Zas tak těžké to nebylo, i když občas někdo asi musel pochybovat o naší inteligenci, např. když jsme stály pod ukazatelem Fontana di Trevi a ptaly jsme se, kudy se tam jde.
Úmorné vedro přímo vybízelo ke koupeli v průzračné vodě, ale jakmlie se k ní někdo jen trošku přiblížil, odněkud se ozvala píšťalka.
Jako další zastávku jsme zvolily Pantheon, tentorkát na mé přání. Cestou jsme se dozevěděly, že Italové nevědí, co je to leporelo. To, že jdeme správnou cesou nám potvrzoval velký dav kráčející maličkými uličkami, a pak také "Hotel Pantheon". Konečně jsme zdolaly další dnešní cíl. Celkem malé náměstí na tak významnou památku. Stavba, která zažila tolik změn, doslova vyráží dech. Zvláště, když si člověk stoupne pod střed obrovské kopule. Kolem sebe pak má sochy a hrobky některých římských panovníků (např. Victor Emanuel)
A náš poslední cíl se nacházel na nejmenším ze sedmi pahorků - Capitolli. Památník Victora Emanuela neboli Hrob neznámého vojína byl Lenky přání. Což jsme rovnou spojily i s Musei Capitolli, ve kterém se dá nalézt i socha vlčice (podle Anči vačice) kojící Romula a Réma. Cestou tam jsme se ocitly i na jakémsi náměstí s antickými vykopávkami.
V honbě za vlčicí jsme šly nahlédnout do komnat památníku. Nechápu, jak můž někdo jen kvůli své památce nechat postavit něco tak obrovitého. Unitř nám pokladní u jakýchsi muzeí sdělila, že Musei Capitolli se nachází mimo pamatník. Před ním nás nasměroval policista a konečně jsme jej našly. Na nádvoříčku před muzeem jsme si dopříly chvilku oddechu po vylezení schodů a vydaly se dovnitř. Našly jsme spoustu exponátů, které ovšem bavily pouze mně. Ale pak jsme konečně objevily i vlčici. Pořádně si ji vyfotily a mířily k východu. Ještě naposledy jsme se podívaly na Colosseum a kráčely směrem domů. V metru jsme zjistily, že naše oblíbené slovní spojední není [ušíta láta présto] ale [ušíta láta sinestr/dextro]. Čímž v metru říkají, na jakou stranu máme vystupovat. Lenka ještě tento náš "slogan" nahrála na foťák společně se jménem naší zastávky - Otaviano, San Pietro, Musei Vatikani.
Po odpočinku doma jsme se vydaly na tradniční večerní procházku. Nenechaliy jsme si ujít naše zmrzlináře. Poslední. Pokračovaly jsme na Svatopetrské náměstí. Ovšem k Anči nespokojenosti - gardisti zde už nebyli. Pěkně dlouho jsme poslouchaly Aniččino "rapování" a fotily panorama kašny a obelisku.
Večer jsme si sbalily většinu věcí. A když se před půlnocí holky rozhodly, že mají ještě hlad, šly jsme sehnat tousťák. Ale všechny obchody už byly zavřené, takže jsme si došly alespoň na zmrzlinu a došly jsme k závěru, že si tam skočíme ještě druhý den i s krosnama, aby hoši pochopili, že už odjíždíme.